Čína dělá vše pro to, aby si udržela svůj monopol na vzácné zeminy
Německo a ostatní země EU jsou na kritických surovinách z Číny závislé stejně jako kdykoli předtím. To zdůraznila také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu před Evropským parlamentem v březnu, přičemž uvedla, že země EU v uplynulém roce pokryly 98 % svých potřeb vzácných zemin z Číny. Pro nezávislejší zásobování potřebujeme vlastní těžbu surovin a, co je ještě důležitější, rafinérské kapacity pro další zpracování rudy. A ty zatím existují téměř výhradně v Číně. Abychom tuto situaci změnili, probíhá v současné době několik projektů. Čína nás však z této závislosti tak snadno nevysvobodí.
Politické ceny podporují závislost
Od listopadu 2023 Čína již nedodává západním státům technologie pro těžbu nebo zpracování vzácných zemin, jako jsou oxid neodymu a oxid dysprosia. To značně ztěžuje výstavbu vlastních rafinerií. K tomu se přidává skutečnost, že pro Západ se nevyplatí stavět vlastní zpracovatelská zařízení. Důvodem jsou ceny konečných produktů, které jsou částečně stanoveny politicky. Kvůli nim mohou těžební společnosti mimo čínskou sféru vlivu jen stěží ekonomicky fungovat, což vede k tomu, že naše závislost na Číně přetrvává.
Dominance v každé fázi výroby
Čínská politika směřuje ke kontrole celého dodavatelského řetězce. Cílem je dosáhnout dominantního postavení v každé fázi výroby. V Pekingu se proto uvažuje i o zákazu vývozu magnetů obsahujících vzácné zeminy. Západní průmyslové země mohou objevit a vytěžit sebevíc ložisek vzácných zemin: pokud se jak další zpracování rudy na oxidy a kovy, tak i vývoj magnetů a elektromobilů odehrává převážně v Číně, závislost přetrvává.
Dominance na trhu díky nadprodukci?
Říše středu navíc produkuje mnohem více vzácných zemin, jako je oxid terbia a oxid gadolinia, než sama potřebuje. Činí tak navzdory klesající domácí poptávce v důsledku krize na trhu s nemovitostmi. Tato nadprodukce může sloužit pouze jedinému účelu: ovládnutí trhu prostřednictvím stlačování cen dolů. Rafinerie a výroba nejsou při tak nízkých cenách rentabilní, což ostatně platí i pro Čínu. Tam se však prostě smíří s tím, že vlastní výrobci mohou sotva hospodařit se ziskem. Odměna pro Čínu přijde, až bude jako monopolista schopna prosadit velmi vysoké ceny.
Akvizice zahraničních těžebních společností
Čína navíc investuje do těžby vzácných zemin, například oxidu skandia, i mimo své státní hranice. Příkladem jsou její podíly na projektech těžby vzácných zemin v Kongu v rámci iniciativy „Belt and Road“. Čínská společnost Shenghe Resources navíc investovala do projektu Kvanefjeld v Grónsku, který patří k největším projektům v oblasti vzácných zemin na světě. Čína investovala do těžby vzácných zemin v zahraničí již i v minulosti. Společnost Shenghe Resources tak v roce 2015 odkoupila americkou těžební společnost Molycorp poté, co tato musela vyhlásit bankrot.
Těžební odvětví naléhavě potřebuje státní investice
K dosažení větší nezávislosti je zapotřebí státní podpory. Období, kdy je těžba nerentabilní, musí nést daňoví poplatníci. Stále však chybí investice do těžebního sektoru. Vláda sice vyčlenila miliardu eur na projekty v oblasti surovin a i v jiných zemích EU, jako je Francie a Itálie, zřídily vlády fondy na zajištění dodávek surovin (jak jsme jižinformovali). To vše však dohromady nestačí ani na uvedení jediného měděného dolu do provozu. Evropa by potřebovala investice do těžebního sektoru ve výši přibližně 300 miliard eur, aby mohla zvládnout energetickou transformaci vlastními silami. Čínský monopol by tedy měl přetrvávat ještě několik let, možná dokonce celé desetiletí.