Drak u kormidla: Proč Čína může kdykoli eskalovat nebo ukončit krize od Tchaj-wanu až po Kubu

V Tichomoří Čína nadále neochabujícím způsobem vyvíjí tlak na Tchaj-wan. Ačkoli Peking prezentuje aktuální vojenská cvičení v okolí ostrova jako rutinní záležitost, rétorika ohledně násilného „znovusjednocení“ nabývá na ostrosti. Odborníci varují před ignorováním těchto signálů: na rozdíl od minulosti by se současná globální pozornost upřená na krize na Blízkém východě a v Latinské Americe mohla Pekingu jevit jako strategické „okno příležitosti“. Vojenskí analytici však relativizují nebezpečí bezprostřední „katastrofy“: Blokáda za současných podmínek – s nejistým zásobováním a soustředěním pozornosti světové veřejnosti na jiné ohniska napětí – by pro Čínu představovala obrovské logistické a politické riziko. „Obklíčení“ je tedy třeba spíše považovat za vysoce agresivní prostředek nátlaku. Nebezpečí však číhá v detailech: I bez otevřené invaze by taková blokáda okamžitě přerušila globální dodávky čipů a vyvolala chaos ve světové ekonomice, protože výroba polovodičů na ostrově je nepostradatelná pro téměř všechna technologická odvětví.

Na Blízkém východě se situace na začátku března 2026 dramaticky vyhrotila. Po koordinovaných útocích USA a Izraele na íránské cíle se Teherán překvapivě chová konfrontačně, což podpořily zprávy o čínských dodávkách prekurzorů pro raketové palivo. Obzvláště výbušnou roli hrají húsíovští rebelové v Jemenu, kteří by v případě další eskalace mohli teoreticky hrozit masivními zásahy v Rudém moři a u Suezského průplavu. Nejhorším scénářem zůstává současná uzavírka Hormuzského průlivu a úžiny Bab al-Mandab na jižním konci Rudého moře, což by ochromilo globální přepravu ropy.

Je však nápadné, že Hútíové se v současné době chovají překvapivě zdrženlivě. Je to známka uklidnění situace, nebo jde pouze o taktické shromažďování sil pro rozhodující úder?

Ačkoli vojenské kruhy přiznávají Íránu schopnost tyto ropné trasy v krátkodobém horizontu zablokovat, analytici varují před přehnaným dramatizováním: Útok na globální dodávky ropy při vlastních prázdných zásobách a nejistém doplňování by pro Írán znamenal strategickou sebevraždu. Současná sebejistota Teheránu by tak mohla být i blufem, který se opírá o odvedení pozornosti jinými globálními krizemi – zatímco pozorovaný klid Hútiů spíše čeká na rozkaz, který otočí páku na nejdůležitější obchodní trase světa.

Zatímco se svět soustředí na Asii a Blízký východ, ve vlastní polokouli Spojených států se schyluje k akutní krizi. Po sporném vojenském zásahu USA ve Venezuele v lednu 2026 a ustavení nového vedení v čele s bývalou viceprezidentkou Delcy Rodríguezovou prezident Trump výrazně zvýšil tlak na Kubu.

USA prosadily úplnou blokádu dodávek ropy z Venezuely na Kubu a aktivně zabavují ropné tankery v Karibském moři. Důsledky na ostrově jsou katastrofální: každodenní výpadky elektřiny, nedostatek paliva a zhoršující se humanitární krize. Trump nyní otevřeně naznačil „převzetí“ Kuby, pokud Havanna nepřistoupí na dohodu s USA. Kubánský prezident Díaz-Canel hovořil o „fašistickém státním terorismu“, avšak závislost na venezuelské ropě činí ostrov zranitelným vůči vydírání. Odborníci v tom vidí nebezpečnou hru: Trump využívá slabosti Kuby k tomu, aby po úspěších ve Venezuele a v íránském konfliktu vytvořil další geopolitická fakta. Nebezpečí přímé vojenské intervence nebo změny režimu v Karibiku je nejvyšší od kubánské krize v roce 1962.

Zatímco pozornost médií se soustředí na nové ohniska napětí v Asii a Latinské Americe, válka na Ukrajině pokračuje nezměněnou intenzitou – avšak s překvapivým zvratem: ukrajinské ozbrojené síly dosahují významných vojenských úspěchů a v současné době výrazně zatlačují ruské jednotky. Tato dynamika nic nemění na zásadním nebezpečí: souběh těchto konfliktů by přesto mohl vést k přetížení západních zdrojů a kritici jej interpretují jako počátek zásadního oslabení struktur NATO. Mezinárodní právo se vzhledem k čistě mocenským zájmům USA, Číny a Ruska zdá být stále méně důležité; opět se počítá především s vlastní prosazovací silou. Zvláště fatální zůstává v tomto ohledu závislost na čínských polotovarech pro výrobu munice, která by mohla Západ navzdory současným úspěchům brzdit v zdlouhavé pozicové válce.

V této souvislosti dnešní rozhodnutí Fedu přichází na citlivé trhy. Otázkou je, jak Jerome Powell zareaguje na tyto četné geopolitické otřesy. Nedostatek ropy způsobený blokádami v Karibiku a hrozbou na Blízkém východě by mohl opět podnítit inflaci, zatímco zároveň roste riziko recese v důsledku přerušených dodavatelských řetězců (Suez, Hormuz, Tchaj-wan). Fed musí najít správnou rovnováhu mezi bojem proti inflaci a podporou ekonomiky.

Zatímco titulky ovládají vojenské manévry na Tchaj-wanu a na Blízkém východě, skutečná moc k ukončení všech současných konfliktů leží v Pekingu. Čína disponuje ekonomickou pákou, která by mohla během dvou až tří měsíců ochromit veškeré západní válečné operace i výrobu špičkových technologií. Úplné embargo na vzácné zeminy – zejména na prvky zásadní pro zbrojní průmysl a výrobu čipů, jako jsou yttrium a skandium – a zastavení vývozu čipů z Tchaj-wanu by okamžitě způsobily kolaps dodavatelských řetězců Západu. Bez těchto surovin již nebude možné vyrábět nové rakety, stíhací letouny ani moderní řídicí systémy. Tato „superzbraň“ činí z Číny tajného rozhodčího všech geopolitických krizí: ať už jde o Ukrajinu, Írán nebo Karibik – žádný konflikt nelze dlouhodobě vést bez souhlasu Pekingu nebo jeho aktivního zásobování surovinami. Současná zdrženlivost Číny tedy není slabostí, ale strategickým manévrem; hrozba úplného embarga je v současné době účinnější než jakýkoli vojenský úder, protože udržuje Západ v neustálé nejistotě ohledně vlastní schopnosti jednat.

Souhrn těchto krizí – od Hormuzu přes Karibik až po Tchaj-wan – vyvolává pocit ohrožení, který mnohé svádí k tomu, aby se „raději schovali pod peřinu“. Nestranná analýza však ukazuje: Rizika jsou sice reálná a geopolitické posuny zásadní, ale úplný globální kolaps („superkatastrofa“) rozhodně není základním scénářem. Vzájemná ekonomická závislost, jaderné odstrašení a logistická omezení také přispívají k uklidnění situace.

Podniky i občané by měli zůstat ostražití a promýšlet scénáře týkající se náhlých výkyvů cen energií a přerušení dodavatelských řetězců, aniž by propadali panice. Dnešní rozhodnutí Fedu budou důležitým ukazatelem toho, jak odolný je globální finanční systém vůči těmto vnějším otřesům.