Mnichovská bezpečnostní konference 2026: Suroviny mezi očekáváním a realitou

• Samina Sultan – o nástrojích hospodářské politiky a o tom, jak lze posílit odolnost prostřednictvím regulace
• Thuy-Ngan Trinh – se zaměřením na technologickou dimenzi, zejména na odolnou výrobu dronů a schopnost průmyslových inovací
• Andreas Kroll – s praktickým pohledem z oblasti mezinárodního obchodu se surovinami

Samina Sultan nastínila regulační rámec:
Jaké nástroje existují proti ekonomickému nátlaku? Které evropské koncepce diverzifikace jsou účinné? A jak dlouho realisticky trvá, než takové strategie začnou přinášet výsledky?

Trinh doplnil technologický pohled:
Jak lze zajistit vojenskou bezpečnost prostřednictvím technologického prvenství? Kde vznikají závislosti – například na součástech z Číny – i v případě, že konečná výroba probíhá v Evropě?

Kroll vnesl do diskuse další rozměr: tržní mechanismy a časové osy.

„Suroviny potřebujeme hned teď“

Jedním z bodů diskuse byla otázka, proč Německo více nesází na domácí zdroje. Suroviny prý k dispozici jsou – stačí jen změnit „myšlení“.

Kroll s tímto zjednodušením nesouhlasil. Není zásadně proti průzkumu, ale proti očekávání rychlých výsledků.

Jeho argumenty:

• Důlní projekty často trvají sedm až deset let, než se dostanou do fáze provozní těžby
• Schvalovací procesy, infrastruktura, financování a ekologické požadavky dále prodlužují časový rámec
• Průmysl – zejména v oblasti obrany – však čelí bezprostřednímu tlaku na zadávání zakázek

„Nejde o způsob uvažování,“ zní jeho hlavní myšlenka. „Jde o dostupnost – a tu teď potřebujeme.“

Dalším aspektem byla situace v oblasti zadávání veřejných zakázek v některých částech evropského obranného průmyslu.

Kroll uvedl, že podniky v některých případech platí velmi vysoké přirážky, aby si zajistily přístup k určitým vzácným zeminám a strategickým kovům. Důvodem jsou obchodní omezení, vývozní regulace a silná koncentrace zpracovatelských kapacit v Číně.

Jeho hodnocení bylo střízlivé:

Evropa nebude v krátkodobém horizontu schopna konkurovat čínským výrobním kapacitám – zejména v oblasti zpracování a rafinace.

To neznamená, že nejsme schopni jednat.
Znamená to však, že strategické plánování musí vycházet z realističtějších předpokladů.

Jak blízko je k zastavení výroby?

Kroll dále popsal, jaké praktické dopady mají vývozní regulace:
povinnost získat povolení, zpoždění, nejistota v dodavatelských řetězcích. V některých případech prý v Evropě již hrozilo vážné přerušení výroby.

Takové situace ukazují, že stabilita dodavatelských řetězců již není abstraktním tématem, ale má bezprostřední dopad na průmyslovou výkonnost.

Jedním z bodů, který v rámci panelové diskuse nabyl na významu, bylo vytváření strategických zásob surovin.

Zatímco diverzifikace a nová partnerství mají přinést výsledky v dlouhodobém horizontu, skladové zásoby mohou zajistit stabilitu v krátkodobém horizontu. Praktická realizace je však složitá – a to jak z finančního, tak z regulatorního hlediska.

Zde se jasně ukázalo:
Odolnost není politickým sloganem, ale otázkou konkrétní infrastruktury, financování a koordinace mezi státem a hospodářstvím.

V roce 2025 dominovaly problémy s dodávkami vzácných zemin v důsledku celního sporu mezi USA a Čínou a také nedostatky v dodávkách takzvaných „legacy“ čipů v souvislosti s krizí společnosti Nexperia.

Situace je nyní složitější. Kromě Číny jsou za strategické faktory nejistoty považováni i další aktéři. Mezinárodní řád se stále více rozpadá.

Panel jasně ukázal:
Evropa musí nejen diverzifikovat, ale také chápat svou strategii v oblasti surovin jako součást bezpečnostní architektury.

Vystoupení Andrease Krolla mělo spíše analytický než politický charakter. Argumentoval z pohledu účastníka trhu, který na vlastní kůži zažívá obchodní omezení, cenové výkyvy a problémy s dodávkami.

Právě toto operativní zařazení smysluplně doplnilo teoretické a technologické příspěvky.

Hlavní závěr panelové diskuze:

Bezpečnostní politika nekončí u rozpočtu na obranu.
Začíná dostupností materiálu.

A právě tam se rozhodne, jak odolná Evropa ve skutečnosti je.

Tam se jasně ukázalo to, co se již naznačovalo i na velkém pódiu Mnichovské bezpečnostní konference:
Kritické suroviny již dávno představují klíčovou součást bezpečnostní infrastruktury.