Pouze suroviny slibují jistotu – chybí Evropě odvaha investovat?
„Žádné zbrojení bez surovin,“ zněl nedávný titulek v Züricher Zeitung. I když většina lidí není pro válku, pocit naprosté bezbrannosti v době eskalujících geopolitických konfliktů není příjemný. Jistě, za 500 miliard eur by se dalo koupit spousta tanků, dronů a čipů k jejich ovládání. Co ale když taková nabídka prostě neexistuje?
Německý finanční boom – ale kde jsou suroviny?
Zvláštní fond Friedricha Merze ve výši 500 miliard eur zahrnuje jak infrastrukturu, tak obranu. O surovinách či jejich získávání se však nehovoří. Peníze samy o sobě však nestačí k nabití zbraní. To ví i EU, která v březnu 2023 zavedla zákon o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act, CRMA). Ten má posílit evropské zásobování kritickými surovinami a snížit závislost na Číně a dalších třetích zemích.
V rámci této strategie zahájila Evropská investiční banka (EIB) dne 21. března 2025 iniciativu, jejímž cílem je uvolnit 2 miliardy eur na projekty v oblasti surovin. K tomu přispívá i fond pro suroviny Roberta Habecka, který prostřednictvím banky KfW poskytuje další 1 miliardu eur. Dva malé kroky správným směrem – ale zdaleka to nestačí.
2 % místo miliardových investic – evropská investiční mezera
Při premiéře své knihy „Kokain průmyslu“ to autoři Andreas Kroll a Andreas Pietsch vystihli přesně: „Blankový šek pro zbrojní průmysl nejde bez blankového šeku na suroviny.“ Zde však nemluvíme o 1 až 3 miliardách eur, ale o nejméně 100 miliardách eur, pokud chce Evropa držet krok s USA a Čínou.
Proč právě toto číslo? Protože Evropa pokrývá pouhá 2 % celosvětových investic do surovin. Máme co dohánět. A to je o to naléhavější, když si uvědomíme, že stále 98 % rafinovaného gallia a podobný podíl rafinovaných produktů vzácných zemin, jako je oxid dysprosia a dysprosium, pochází z Číny.
Evropská strategie v oblasti surovin: nedostatek důslednosti
Zatímco Německo již desítky let nemá žádnou společnost zabývající se průzkumem ložisek nerostných surovin, jiné země své zdroje využívají strategicky: Rusko používá suroviny jako geopolitickou zbraň, ovládá oblasti na Ukrajině s významnými ložisky surovin a vede jednání s USA. Ty zase kladou důraz na zajištění dodávek surovin – ať už s Evropou, nebo bez ní.
EU sice zavedla zákon o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act), Evropskou alianci pro suroviny (ERMA) a národní iniciativy, jako je německý fond pro suroviny, avšak všechny tyto kroky často zůstávají pouze dílčími opatřeními. Chybí zde odhodlaný a koordinovaný přístup doprovázený významnými investicemi.
Otevírání nových zdrojů surovin – diverzifikace jako klíč k nezávislosti
„Potřebujeme odvahu!“ – i tato věta Andrease Krolla a Andrease Pietscha ukazuje správný směr. Směrem k novým zdrojům surovin, jako je monazitový důl ve Steenkampskraalu v Jižní Africe, který podporujeme. Vzácné zeminy tam těžené by se mohly stát klíčovým prvkem, který osvobodí Evropu od její surovinové bezmocnosti.
Síla Evropy nespočívá jen v penězích, ale také v ochotě je cíleně a rozumně investovat. Bez surovin se nepodaří ani zbrojení, ani energetická transformace. Otázka zní: Máme odvahu jednat právě teď?