Proč se vzácné zeminy neustále objevují, a přesto jich je stále nedostatek

To, že pod Kirunou leží více než milion tun vzácných zemin, není známé teprve od jejich objevu na začátku tohoto roku. Spíše se zdálo, že se lidé chtěli vyhnout těžbě tohoto pokladu surovin. Důvodů k tomu by bylo dost: nedostatek odborných znalostí v oblasti těžby, vysoké náklady a nevyřešená otázka, co dělat s radioaktivním uranem a thoriem, které při těžbě nevyhnutelně vznikají. Radostný výkřik nad „novým nálezem“ přinejmenším ukazuje ochotu hledat řešení těchto problémů, místo aby se používaly jako záminka k tomu, aby se „špinavý byznys“ s vzácnými zeminami přenechal Číně. Neznamená to však, že vzácné zeminy můžeme již nyní využívat. Naopak, vzhledem k zdlouhavému schvalovacímu procesu a složitému postupu těžby uplyne ještě 10 až 15 let, než budou vzácné zeminy ze švédského dolu k dispozici na světovém trhu.

Kromě toho lze kvůli dopadům těžby na domorodé obyvatelstvo očekávat protesty. Sámové, původní obyvatelé Laponska, se živí chovem sobů. Jelikož by se jejich sobi kvůli těžebním pracím v Per Geijeru na severu Švédska již nemohli dostat na pastviny, chtějí obyvatelé podat žalobu k soudu. To se jim v minulosti již jednou podařilo. I v Malajsii dochází opakovaně k protestům. Společnost Lynas Corporation tam má svou rafinerii, proti níž obyvatelé pravidelně demonstrují kvůli možným škodám na životním prostředí. Dříve či později by to mohlo vést k tomu, že společnost bude muset své sídlo přesunout zpět do Austrálie. Proti těžbě vzácných zemin na svém území protestují také občané Madagaskaru. Obávají se nejen dopadů na bohatý ekosystém tohoto ostrovního státu, ale také zničení orné půdy a tím i svých životních základů.

Ekologové v Norsku demonstrují proti těžbě v hlubokém moři: Pod hladinou moře byly objeveny obrovské manganové uzly, které obsahují mimo jiné i vzácné zeminy, jako je skandium. Těžba by však měla nepředvídatelné důsledky pro mořský ekosystém. A ve Španělsku, přesněji v Ciudad Real na jihozápadě španělské Mesety, byl plánován projekt, který měl denně získávat vzácné zeminy z 200 tun monazitové rudy. Ten byl po protestech ochránců přírody soudně zastaven, protože těžba by ohrozila přežití iberické rysice, která se zde vyskytuje. I v Grónsku by environmentální argumenty mohly vést k tomu, že se těžba největšího ložiska vzácných zemin na světě alespoň odloží. Odborníci předpokládají, že tento nález by mohl pokrýt světovou poptávku na 150 let. Společnost Tanbreez Mining by mohla s těžbou začít již v roce 2024. Ochránci přírody však předpokládají, že těžba mírně radioaktivní rudy eudialytu v této oblasti by mohla poškodit arktické životní prostředí. Vzhledem k tomu, že ekosystém na tomto arktickém ostrově je považován za jeden z nejcitlivějších na světě, je docela možné, že zdlouhavá šetření a soudní spory těžbu zpozdí o mnoho let, ne-li o desetiletí.

Dalším novým projektem je „Makuutu“ v Ugandě. Ten je považován za jeden z nejmodernějších těžebních podniků v oblasti těžkých vzácných zemin. Příslušný důl obsahuje 532 milionů tun iontového jílu, který je prosycen MREC („mixed rare earth carbonite“). Zahájení těžby se plánuje již na rok 2025. Obsah rudy činí 640 ppm, což odpovídá 0,064 %. Tato hodnota není příliš vysoká. Doly s nejvyšším obsahem vzácných zemin na světě dosahují přibližně 14 %.

Evropa zůstává i nadále závislá na zpracování vzácných zemin. Evropa má v této oblasti dosud pouze jedinou rafinerii, a to v estonském Sillamäe. Jinak musí být vzácné zeminy za tímto účelem přepravovány buď do USA, Kanady nebo Vietnamu. Zdaleka největší množství rud však Evropa stále posílá do Číny.

K tomu, že vzácné zeminy podle všeho zůstanou i nadále nedostatkovým zbožím, přispívá také zákon o dodavatelských řetězcích. Společnost BMW se musí před soudem zodpovídat za problematické podmínky v marockých kobaltových dolech. Jelikož podniky nesou odpovědnost za původ vzácných zemin i při jejich využívání, stává se stále důležitější jejich ekologická výroba. Projekty zaměřené na takovou výrobu již existují, například v Norsku. Vzhledem k tomu, že jejich rozšiřování probíhá jen pomalu, zůstanou ekologicky získané vzácné zeminy v každém případě ještě dlouho vzácným a tudíž i drahým zbožím.

Díky četným projektům i kritériím ESG v oblasti těžby bude čínská hegemonie v odvětví vzácných zemin za několik let prolomena. K tomu však zatím ještě nedošlo.