Suroviny jsou nejlevnější za poslední desetiletí – a proč tomu téměř nikdo nevěří

Na čerpací stanici vidíme spotřebitelskou cenu, do které se kromě ropy promítají také rafinace, doprava, směnný kurz, poplatky a daně. Na samotném trhu se surovinami funguje tvorba cen jinak. Ceny zlata, ropy nebo mědi se stanovují na mezinárodních obchodních platformách. V případě germania, gallia nebo vzácných zemin se ceny utvářejí na základě nabídek a obchodů mezi výrobci, obchodníky a průmyslem, přičemž Čína má v tomto procesu často prsty. Jako dominantní producent a zpracovatel může tato země výrazně ovlivňovat trhy prostřednictvím objemů produkce, státem podporovaných kapacit a vývozních povolení. Ani Čína však nemůže trvale vyřadit z platnosti velké cykly trhu se surovinami. Zejména proto, že Západ již dávno pracuje na vlastních opatřeních: dodavatelských řetězcích mimo Čínu a minimálních cenách pro strategické suroviny.

Dlouhodobé srovnání s indexem S&P 500 je jednoznačné: komodity jsou tak levné, jak už desítky let nebyly. Hodnoty těchto dvou tříd aktiv se od sebe výrazně vzdálily. Takové rozdíly mohou přetrvávat dlouhou dobu. V předchozích komoditních cyklech však nebyly trvalé.
Při velkých cenových výkyvech v minulosti se opakovaly dva mechanismy: války, embarga a zablokované obchodní cesty vedly k nedostatku nabídky. Průmyslové a technologické převraty naopak vyvolaly poptávku, na kterou nebyl trh připraven. Dnes se oba tyto vývojové trendy spojují. Právě to činí velký rozdíl mezi komoditními a akciovými trhy tak pozoruhodným a potenciálně dalekosáhlým.
Jedním z důvodů tohoto rozdílu je samotný index: přibližně 40 procent indexu S&P 500 nyní tvoří technologické a AI tituly a stále více hlasů považuje právě tuto koncentraci za bublinu, která jednoho dne praskne, stejně jako každá velká bublina předtím, ať už šlo o nemovitosti nebo dotcomy. Stane-li se pro mnoho investorů investice do akcií příliš riskantní, hledají klasicky útočiště v reálných aktivech, k nimž tradičně patří i suroviny. Poptávka po tomto omezeném zboží pak stoupá, zatímco nabídka s ní téměř nedrží krok. Ceny jsou již dnes vysoké, ale ke svému vrcholu mají ještě daleko, i když nelze seriózně předpovědět, kdy a jak k tomu dojde.

Když společnost Apple v roce 2007 představila iPhone, spojily se v jednom zařízení již existující technologie a vznikl zcela nový trh. Dnes stojí průmysl po celém světě před podobným momentem, jen v podstatně větším měřítku.
Umělá inteligence, humanoidní robotika a kvantové výpočty se zřetelně propojují a mění tím i vojenskou rovnováhu: umělá inteligence již nyní urychluje kybernetické útoky, zatímco výkonné kvantové počítače by v budoucnu mohly překonat šifrování vojenských systémů. To ještě více vyostřuje technologický závod velmocí o polovodiče a autonomní systémy. Současně roste spotřeba elektřiny datových center rychleji, než je možné rozšiřovat elektrárny, úložiště energie a sítě.
To vše vytváří obrovskou poptávku po vysoce čistých speciálních kovech a strategických surovinách. Nové těžební a zpracovatelské kapacity se však dají budovat mnohem pomaleji, než roste technologická poptávka. V cenovém poměru k akciím se tento vývoj zatím příliš neprojevuje. Suroviny zůstávají historicky levné, ačkoli umělá inteligence, robotika, datová centra a nové energetické systémy již vytvářejí enormní dodatečnou poptávku po materiálech.
K tomu se přidává strukturální problém: Mnohé z těchto nezbytných kritických surovin vznikají pouze jako vedlejší produkt při výrobě cínu, hliníku nebo mědi. Jejich těžbu nelze libovolně zvyšovat, aniž by došlo k zaplavení příslušných hlavních trhů a k jejich ekonomické neudržitelnosti. To dodatečně omezuje nabídku, a to právě v době, kdy
poptávka roste nejvíce.
Jak rychle může průmysl v tomto ohledu ztratit náskok, ukazuje německý automobilový průmysl. Automobilový expert Philipp Raasch popsal v pořadu Markuse Lanze tři technologické vlny, na které reagoval s opožděním: baterie, software a umělá inteligence. Zpoždění mezitím činí pět až šest let. V případě surovin by se takové zpoždění dalo jen stěží dohnat, protože nové těžební a zpracovatelské kapacity často vyžadují ještě delší dobu.

Jak jsou tyto dodavatelské řetězce náchylné k narušení, se právě nyní ukazuje na několika místech. V Hormuzském průlivu ohrožuje válka trasu, po které se přepravuje přibližně pětina ropy obchodované na celém světě. U Panamského průplavu stačí, aby nepršelo, a lodě již nesmějí naložit tolik nákladu, což od září omezí počet průjezdů. U technologických kovů někdy rozhoduje čínské vývozní povolení o tom, zda bude materiál vůbec dodán.

Jak důsledně Čína tento nástroj v současné době využívá, dokládají vlastní celní údaje této země. Mezinárodní energetická agentura zaznamenala k 1. srpnu 2023 přibližně 20 celních položek podléhajících čínské vývozní kontrole. Do 4. dubna 2025 se tento počet více než ztrojnásobil na téměř 70. Vzácné zeminy nyní představují zdaleka největší samostatnou skupinu, před wolframem, grafitem, antimonem, germaniem a galiem. To, co bylo ještě v roce 2023 okrajovým nástrojem obchodní politiky, se během dvou let stalo klíčovým pákovým nástrojem.
10. listopadu by mohly pozastavené kontroly znovu nabýt platnosti. O možných důsledcích pro německý průmysl jsme již podrobně informovali v tomto článku.
Již každá z těchto poruch může citelně ovlivnit ceny a dodací lhůty. Pokud se jich několik sejde najednou a narazí na rostoucí poptávku v oblasti umělé inteligence, robotiky, dronů a nové energetické infrastruktury, zásoby rychle ubývají. Současné ceny zatím jen omezeně odrážejí, jak nejistý se stal přístup k mnoha surovinám. Právě v tom spočívá klíčové napětí: suroviny jsou ve srovnání s akciemi historicky levné, ačkoli rizika v oblasti zásobování rostou.

Historicky nízké ocenění komodit sice není zárukou růstu cen, ale mnoho faktorů na to ukazuje. V poměru k akciím jsou suroviny levnější než kdykoli předtím. Pokud by skutečně praskla bublina na akciových trzích, právě tento rozdíl by se mohl stát rozhodujícím faktorem: kapitál by pak hledal útočiště v reálných aktivech a suroviny by patřily mezi nejžádanější investice. Není to sice jisté, jde spíše o tušení toho, co by mohlo přijít. Podnikům však již nyní otevírá možnost diverzifikovat dodavatelské řetězce, budovat zásoby a zajistit zpracovatelské kapacity, než technologická poptávka dále poroste. Jakmile se nedostatek projeví v cenách, bude tento náskok drahý nebo již ztracený.
Fyzické strategické suroviny se zásadně liší od čistě finančních aktiv: jsou potřebné pro reálné průmyslové aplikace. Rozhodující je však výběr materiálu, jeho kvalita, vlastnické poměry a bezpečné skladování.
Nedostatek a geopolitika přitom nejsou jedinými faktory. Na ceny surovin má stále větší vliv i změna klimatu, ať už prostřednictvím sucha, které ztěžuje těžbu a přepravu, nebo prostřednictvím rozvoje obnovitelných zdrojů energie, který sám o sobě opět spotřebovává kovy. Jakkoli jsou tyto faktory rozmanité, jednoznačně směřují stejným směrem: k rostoucím cenám.

Mnohé nasvědčuje tomu, že se blíží další průmyslový „iPhone moment“. Nelze předpovědět, kdy na to zareagují trhy se surovinami. Podniky by však neměly čekat s přijetím opatření až do okamžiku, kdy se nedostatek stane zřejmým. Ať už je totiž cesta jakkoli dlouhá, vždy začíná u surovin.